KVĚTEN

Tento krásný měsíc pro nás nezačal příliš dobře ☹. Nejenže jsme si dali pro nás docela nesplnitelný cíl, ale také jsme ve větším počtu podlehli té zákeřné chorobě COVIDu.

Jaký nesplnitelný úkol?

Oslovila nás paní Bednářová s návrhem, zda by naše dívky nezhotovily budky pro ptáky. S nadšením jsme souhlasili, na internetu si zjistili potřebné údaje /to jen pro informaci těm, kteří si mysleli, že nevíme nic o rozměrech budek a druzích ptáků ?/ a začali shánět materiál, se kterým nám pomohl pan Kříž. Bohužel jsme neodhadli naše síly a budky se nám nepodařilo zkompletovat a umístit včas.  Ale nedáme se – je to pro nás výzva a příští rok se určitě zadaří!!!

A COVID?

První „covidová vlaštovka“ přiletěla již na Čarodějnice – jedna dívka a pan vychovatel. Následně „padli“ další. Bylo to šílené období. Dívky musely být oddělené a samostatně trávily prakticky celých 14 dní. Zaslouží si velkou pochvalu – vzorně dodržovaly karanténu, respirátory stále na obličeji a při tom všem dopoledne plnily školní povinnosti. Zároveň nakreslily i obrázky jako poděkování pro paní Jirákovou z odboru informatiky z kraje Vysočina, dále pak paní Štěpánkovou z protiepidemického oddělení v Jihlavě a hasičům, kteří k nám dojížděli dělat testy, kdy jsme použili tiskopis z denního tisku Blesk.  Tato poděkování patří prvořadě všem výše jmenovaným, ale i ostatním, kteří si zaslouží uznání za boj s covidem – 19.

Dnešním dnem mohly na první vycházku. Byly nesmírně šťastné, že mohou konečně na čerstvý vzduch. Ne ale všechny. Dvě ještě musí tento týden být oddělené a vyčkat do 21. května. ☹

Nejhorší pro dívky bylo, že ne všechny se mohly v době karantény kontaktovat se svými blízkými. Na ústavu máme pouze čtyři notebooky, které kolovaly a měly je k dispozici především dívky, které nevlastní mobil. Ale i tuto překážku jsme společnými silami zvládli.